CZ | EN
2023

2022

2021

2020

2019

2018

2017

2016

2015

2014

příběhy



aktuální ročník soutěžepravidlakontaktgalerie

Ročník 2017
Kategorie Věda fotogenická

Mořská plástev
Škrobová zrnka v buňkách kůry kořene posidonie Neptunovy. Autoři snímku J. Machač a M. Vohník (oba BÚ AVČR)


Netradiční pracoviště
Sběr vzorků mořských trav na Maltě


Spirála života
SEM foto schránky z mořského písku. Autoři J. Machač a M. Vohník (oba BÚ AVČR)

Kategorie Vědci ve fotografii

Neočekávaný dýchánek
Nečekané setkání při sběru mořských trav


Zapálený student
bez komentáře


Pracovní pomůcky
Sbírání mořských trav dá zabrat

Ročník 2018
Kategorie Věda fotogenická

Podvodníky
Podvodní slunečníky jednobuněčné mořské řasy Acetabularia v malém rybářském přístavu na západě Kréty


Pelotony
Vnitrobuněčné hyfové smotky orchidoidně mykorhizní houby v kořeni hostitelské orchideje (Foto Jiří Machač a Martin Vohník, BÚ AVČR v.v.i.)


Per aspera ad astra
Plodnice ektomykorhizní houby rodu Hebeloma si hledá své místo na slunci

Ročník 2021
Kategorie Věda fotogenická

Půlměsíční bioeroze
Zavrtávání se do pevných substrátů představuje prastarou životní strategii chránící před negativními vlivy vnějšího prostředí. Jedná se o velmi rozšířený, přitom však hojně opomíjený fenomén, který hraje důležitou roli v koloběhu živin zejména v mořském prostředí. Na snímku rozlomená schránka dírkovce rodu Sorites z Rudého moře s patrnými stopami bioeroze na povrchu.


Bioplástev
Část intenzivně bioerodovaného dírkovce z rodu Sorites, původem z Rudého moře. Schránky dírkovců zde tvoří podstatnou složku mořského dna a poskytují úkryt a potravu překvapivě bohatému spektru především fotosyntetických mikroorganizmů. Silně kolonizované schránky pak bez nadsázky připomínají miniaturní podmořské zahrádky.

Ročník 2024
Kategorie Věda fotogenická

Caput medusae/Hlava medúzy
Rod astrofytum (Astrophytum) byl popsán roku 1893 francouzským botanikem a spisovatelem Charlesem Antoine Lemairem (1800-1871) na základě typového druhu A. myriostigma, i laikům dobře známé "biskupské čepice", a sdružuje mexické kaktusy vzhledem připomínající mořské hvězdice a ježovky. Historie jeho výzkumu je spojena i s Čechami, konkrétně s osobou našeho nejslavnějšího kaktusáře Alberto Vojtěcha Friče (1882-1944), který v botanické zahradě v hlavním městě Mexika znovuobjevil asi nejemblematičtější druh A. asterias, v té době považovaný za již vyhynulý. Posledním dosud popsaným druhem je A. caput-medusae, jež je svým vzhledem od ostatních astrofyt natolik odlišný, že pro něj byl původně vytvořen nový rod Digitostigma, jehož název lze volně přeložit jako "potečkované prsty". Jedinec na snímku má pohnutou historii se šťastným koncem – koupil jsem ho své argentinské manželce, když byla v porodnici s naším synkem Alberto Felipem, záhy se do něj ale pustily svilušky, postupně přišel o všechny prsty a už jsme se s ním rozloučili. Nějakým zázrakem se mu ale podařilo přežít zimu, na jaře mu narostly prsty nové a letos dokonce vykvetl třemi nádhernými květy, snad jako dárek k synkovým druhým narozeninám…