CZ | EN
2016

2015

2014

příběhy


o soutěžipravidlakontaktgalerie
Aleš Buček (1985)
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.
Je absolventem biochemie na Univerzitě Karlově a svůj disertační projekt vypracovává ve skupině Dr. Ivy Pichové na Ústavu organické chemie a Biochemie AV ČR. Zajímá jej biochemická a genetická podstata feromonové komunikace hmyzu. Ve spolupráci s Dr. Irenou Valterovou (ÚOCHB AV ČR) zkoumá produkci feromonů u evropských druhů čmeláků; ve spolupráci s Dr. Alešem Svatošem (Institut Maxe Plancka pro chemickou ekologii, Jena, Německo) zkoumá molekulární mechanismy evoluce sexuálních feromonů u modelového hmyzího organismu lišaje tabákového (Manduca sexta). Od června 2017 se na japonském Okinawa Institute of Science and Technology snaží odhalit geny, které jsou zodpovědné za neobyčejnou evoluční úspěšnost termitů.

Ročník 2015
Kategorie Věda fotogenická

Lišaj smrtihlav
V rámci studia hmyzích feromonů jsme v naší laboratoři na ÚOCHB založili malý chov lišajů smrtihlavů (Acherontia atropos). Chov poskytl samice této můry, které byly použity pro následné chemické a molekulárně-biologické analýzy, ale jeho vedlejším přínosem byla také možnost sledovat vývojové stádia a proměny od malých housenek až po dospělé jedince. Na fotografii je již odrostená housenka na větvičce ptačího zobu (Ligustrum), který v chovech slouží jako náhradní strava lišajů.


Hmyzí model(ka) II
Lišaj tabákový (Manduca sexta) si díky své velikosti (rozpětí křídel až 10 cm) a snadnosti chovu vysloužil roli modelového organismu například v neurobiologii, výzkumu chemické komunikace hmyzu nebo objasňování odolnosti rostlinožravého hmyzu vůči obranným látkám rostlin. Na fotografii je zachycena hlavová část kukly lišaje tabákového po vylíhnutí můry. Kukly jsou charakteristické „nosem“, který ukrývá na několikrát složený značně dlouhý sosák dospělého jedince. Můra vylíhlá z této kukly byla společně s dalšími několika desítkami jedinců odchovanými na spolupracujícím pracovišti z Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v německé Jeně využita v projektu zaměřeném na nalezení genů, které jsou klíčové pro feromonovou komunikaci hmyzu.


Hmyzí model (ka) I
Lišaj tabákový (Manduca sexta) si díky své velikosti (rozpětí křídel až 10 cm) a snadnosti chovu vysloužil roli modelového organismu například v neurobiologii, výzkumu chemické komunikace hmyzu nebo objasňování odolnosti rostlinožravého hmyzu vůči obranným látkám rostlin. Na fotografii je zachycena hlavová část kukly lišaje tabákového po vylíhnutí můry. Kukly jsou charakteristické „nosem“, který ukrývá na několikrát složený značně dlouhý sosák dospělého jedince. Můra vylíhlá z této kukly byla společně s dalšími několika desítkami jedinců odchovanými na spolupracujícím pracovišti z Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v německé Jeně využita v projektu zaměřeném na nalezení genů, které jsou klíčové pro feromonovou komunikaci hmyzu.

Kategorie Vědci ve fotografii

Návrat z lovu
Termiti (Isoptera) žijí v komplexních společenstvech čítajících několik stovek až několik miliónů jedinců - obdobně jako například mravenci nebo včely, kterým jsou však termiti pouze vzdáleně příbuzní, neboť jsou de facto vnitřní skupinou švábů. Termiti jsou hlavními dekompozitory rostlinné organické hmoty v tropických a subtropických oblastech a řada druhů představuje významné škůdce dřeva či hospodářských plodin. Expedice do Francouzské Guyany v roce 2013 byla zaměřena na studium obranných mechanismů termitů. Na fotografii se vrací Jan Šobotník z lesa poblíž Petit Saut; v pravé ruce kulové hnízdo termitů z rodu Nasutitermes (Termitidae) na řapíku palmy, na levém rameni větev osídlenou termity rodu Glyptotermes (Kalotermitidae) a v batohu na zádech kolonie a další vzorky termitů rodů Neocapritermes, Anoplotermes, Labiotermes (vše Termitidae).

Ročník 2016
Kategorie Věda fotogenická

Termití voják
Voják termitího druhu Neocapritermes taracua z jihoamerické Francouzské Guyany disponuje ultimátní zbraní ve světě hmyzu - asymetrickými kusadly. Kusadla tohoto druhu jsou utvářena tak, že do sebe dokážou přesně zapadnout; pravé kusadlo napruží levé kusadlo a energii nashromážděná v ohnutém kusadle může být uvolněna v jediném okmažiku. Pro oponenta velikosti termita představuje tento útok něco jako zásah ramenem katapultu z bezprostřední blízkosti. V rámci spolupráce mezi Ústavem organické chemie a biochemie a Zemědělskou univerzitou v Praze se věnujeme také výzkumu dalších pozoruhodných obraných mechanismů toho termitího druhu, jako je například sebevražedný útok termitích dělníků prostřednictvím toxických obranných látek, které vznikají v okamžiku roztržení jejich těla (viz http://mbe.oxfordjournals.org/content/33/3/809.long).


Lišaj tabákový
Lišaj tabákový, můra, která nám pomáhá pochopit molekulární mechanismy evoluce hmyzí komunikace v rámci výzkumu hmyzích feromonů, který na Ústavů organické chemie a biochemie provádíme ve spolupráci s německým Ústavem Maxe Plancka pro Chemickou Ekologii. Na fotografii je zachyceno rozpínání křídel můry v průběhu dvaceti pěti minut po vylíhnutí z kukly.

Ročník 2017
Kategorie Věda fotogenická

Pěstitelé hub
Za svůj evoluční úspěch nevděčí termiti jen kastě vojáků nýbrž i úzké spolupráci se symbiotickými mikroorganismy a houbami při zpracovávání těžko strativetelné potravy, jako je například dřevo. Jedna skupina termitů (rod Macrotermes) dovedla téměř k dokonalosti spolupráci s houbami. Tito termiti pěstují houby v podzemních trojrozměrných zahrádkách na rozžvýkaném dřevě a jiném organickém materiálu, který by sami nedokázali strávit, a živí se podhoubím, kterému se na tomto substrátu daří. Občas, zejména pokud termiti zahrádku opustí, houba vytvoří plodnici, která se prodere až na povrch, aby své výtrusy rozšířila po okolí. Pouze jedna úzká skupina hub z rodu Termitomyces takto spolupracuje s termity, ale jak si termiti tuto houbu „ochočili“ případně jak temiti udržují monokultury hub Termitomyces v prostředí nasyceném výtrusy mnoha dalších druhů hub zatím zůstává neobjasněno.


Termití voják - chemické zbraně
Tento pinokio z říše termitů, vědeckým jménem Angularitermes pinocchio, nemá svůj obří „nos“ na čichání (hmyz čichá převážně tykadly), ale slouží mu jako zbraň, kterou po nepříteli rozstřikuje a roztírá výměšky své obranné žlázy.


Termití voják - sečné zbraně
Termiti zásadní měrou ovlivňují fungování tropických ale i některých subtropických oblastí. Svým vzhledem mohou připomínat mravence, zejména pro netrénované české oko, které nemá příležitost termity u nás ani v sousedních státech spatřit. Ve skutečnosti jsou však evolučně na hony vzdálení mravencům – jde totiž vpodstatě o společensky žijící šváby tvořící společenstva čítající až milióny jedinců. Jejich odhadovaná souhrnná hmotnost v pralesech dokonce předčí hmotnost mravenců a v pralesních ekosystémech plní klíčovou úlohu při rozkládání a recyklaci odumřelé organické hmoty. K jejich evolučnímu úspěchu pravděpodobně značnou měrou přispěla i specializovaná kasta vojáka (na fotografii voják termita rodu Labidotermes s vysoce vyvinutými kusadly) určena k obraně termití kolonie.